Syrie a Asad – několik pohledů

Časy se mění, k lepšímu. Když Sadám Husein před léty likvidoval kurdské vesnice bojovými plyny, nikdo ani nemrkl. Teprve když USA předpokládaly v Iráku jaderné zbraně, světová veřejnost se rozhořčila. Saddám Husajn nedisponoval zbraněmi hromadného ničení. Přesto bylo obsazení Iráku a následná likvidace Sadáma Huseina záslužný čin. Co by si bývala Evropa ušetřila, kdyby někdo v době před WW2 zatočil s Hitlerem tak, jako G.W. Bush se Sadámem?

Dnes stačí jen chemické zbraně aby diktátor Asad byl dříve nebo později zlikvidován. Kdosi napsal: „Barack Obama jednoduše nemá prostoduchou kuráž svého předchůdce George W. Bushe“. Po zkušenostech s Irákem a Afghánistánem, se člověk musí divit, že má na vojenský zákrok byť jen malé pomyšlení.

Řešení musí být politické, po dvou letech vraždění si obě strany musí přijít na své“ – píše jeden význačný český komentátor. Na jaké své, jak to má vypadat? Snad vendetta pod dozorem OSN? Oko za oko, zub za zub. Alawité se čtyřicet let významnou měrou podílejí na vládě v Syrii. Čas uzrál, teď chtějí ke korytu ti ostatní. Pravděpiodobnost, že si při tom nechají radit od OSN a dalších, je mizivá.


Syrský diktátor Bašar Asad přišel ke své prezidentské funci jako slepý k houslím. Když jeho starší bratr zahynul při automobilové nehodě, vnutil mu úřad jeho otec, diktátor Hafiz Asad.  Klan Asadů patří v Sýrii k menšinové církvi alawitů. Nezaměňovat s alewity, ti zas jsou pro změnu v Turecku. Je to jako mezi křesťany – máme katolíky, protestanty, pravoslavné a ortodoxní a k tomu ještě požehnaně dalších odnoží. S mohamedány si tedy nemáme so vyčítat.

Hafiz Asad, otec, byl původně důstojník letectva. K prezidentství přišel, jak na Blízkém východě zvykem, pučem. V úřadě vydržel dlouho a zemřel, na tamnější poměry zcela nestandartně, sešlostí věkem. Následník Bašar prý zpočátku nebyl funkcí příliš nadšen, ale jak je vidět, s vládnutím se sžil. Dnes Klanu Asad, v čele s Bašarem nezbývá, než se držet moci zuby nehty. Fakt, že Asad vystudoval v Anglii oční lékařství naznačuje, že jistou inteligenci má a tedy jeho útok proti svým odpůrcům pomocí jedovatého plynu nedává právě moc logiky.

V kraji mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem politici, zvláště když patří k menšinové části obyvatelstva, neodstupují. Bývají odstoupeni a v nejlepším případě odsunuti do exilu, v horším, zamordováni. To je takové Arabsko- islámské hobby. V případě Asadů nelze jakoukoliv milost očekávat. Do dnešního dne vládli Sýrii pomocí nejrůznějších tajných služeb a ty se s poddanými mnoho nepáraly.

Alawitů je v Sýrii jen několika procentní menšina, ale přesto měli od sedmdesátých let v rukou mnoho významný státních funkcí. Všichni vědí, že ztroskotá-li Asad, půjdou ke dnu s ním. Asad a jeho klika mají navíc smůlu v tom, že jejich náboženský směr se přiklání spíše k šíjitskému směru islámu a tudíž se příliš nesnáší se sunity. K jejich smůle je v oblasti jen sunitská Saudská Arábie, která je schopna nějaké exulanty přijmout. V minulosti brala tato země na milost nejednoho diktátora. Přístřeší tam nalezl ugandský arcivrah a lidojed Idi Amin Dada a mnoho dalších afrických diktátorů. Pro Asadovy alawity ale tudy cesta nevede.

Asadovi spojenci, Íránci a Rusové mají v Sýrii své zájmy. Rusům jde o námořní základnu v přístavu Tartus, Íránci nechtějí ztratit svůj vliv na, ze Sýrie řízené, vojenské jednotky Hisboláhu v Libanonu, které jsou v blízkosti hranic s Izraelem a škodí mu kde se jen dá.

O co jde USA a jejich evropským spojencům? Myslím, že staré známé pořekadlo, že přítel mého nepřítele (Íránu) je i mým nepřítelem už tolik netáhne. Zkušenosti z Afghánistánu, kde USA podporovaly svého času Taliban (proti Sovětskému svazu), jsou víc než trpké. Kromě toho chce Asada ztrestat i Francie, proč zrovna ta? Rozhodně se nedá se říct, že by jinak nadšení evropanů pro intervenci v Syrii bylo bezmezné.

Deutsch-Türkische Nachrichten (Německo-Turecké správy) tvrdí, že je ve hře, jako už často, ropa a zemní plyn. Tento server mluví o „ubohé“ Syrie, která obětí ropných magnátů a USA. Jedná se o plynové potrubí, plánované z jordánské Aqaby do tureckého města Kalas (nějak není na Google-Maps k nalezení).

Katar a Saudská Arábie prý chtějí tímto potrubím zásobovat Evropu a tak konkurovat ruskému Gazpromu, na němž jsme v Evropě závislí (jediné skutečně nevyvratitelné tvrzení). Tomu se ale brání Rusové a zůstane-li u moci Asad, nic se stavět nebude. Pokud by se měl plyn dopravovat z Perského zálivu do Aqaby loděmi, pak Jordánskem a Syrií potrubím do Turecka a tam byl znovu přepouštěn do lodí (kde vlastně), nezdá se, že by to bylo vůči Gazpromu s jeho potrubím, vedeným pouze Baltickým mořem, přímo k odběratelům, konkurence schopné.

Zlotřilý šéf saudskoarabské tajné služby princ Bandar bin Sultan údajně jednal na Krymu s prezidentem Putinem a nabízel mu členství v organizaci OPEC, výměnou za odstranění Asada. Putin odmítl. Saudové nabízejí i další výhody. Slibují zasadit se za bezpečnost ruské námořní základny Tartus a hladký průběh olympiády v Soči, nerušený čečenskými teroristy. Zvlášť poslední je úsměvné. Jako by Rusům nebylo jedno, zda při olympiádě přijde pár sportovců nebo diváků o život.

Katar a Saudská Arabie podporují syrské povstalce a princ Bandar měl zaplatit a zorganizovat plynový útok, který má sloužit jako záminka k odstranění Asada. Jen není jasné, proč právě USA a prezidentu Obamovi by mělo blaho a energetická nezávislost Evropy ležet tolik na srdci. USA z Blízkého východu dovážejí zanedbatelná množství a na jejich dopravu nemůže mít Syrie ten nejmenší vliv.

Saudská Arabie je na Blízkém východě jediným spolehlivým partnerem Západu a Američanů. Gazprom a autokrat Putin jsou ve výhodě. V centru moci, v Berlíně, mají svého špiona, Gerhardta Schrödera. Bylo to ještě za doby jeho panování v Německu, kdy vykřikoval, že on se za Putina kdykoliv zaručí, že je to „lupenreiner Demokrat“. Nevím jaký je pro tento gemologický výraz adekvátní výraz český (Google překladač říká, že „bezvadný demokrat“, ale to se mi nějak nezdá). Jde o kámen, diamant bez nejmenších závad, prasklinek, možná křišťálově čistý. Po skončení své kariéry v Německu se dal Schröder do služeb svému bezvadnému, křišťálově čistému demokratu Putinovi a Gazpromu v Rusku. Jsem zvědav, kam odejde paní Merkel.

Závěr: osobně se domnívám, že Německo-Tureckým správám je nutno věřit asi tak, jako ČTK.

J. Plzák

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s