Milí senioři

a seniorky samozřejmě taky. Blíží se volby a tak budem zas jednou potřeba. Strany nás potřebují, abychom jim dali své hlasy. Pak zas můžem klidně jít do ….., no víte kam.

Mnozí z Vás jistě ještě vzpomínají, jak to bylo v době našeho mládí krásné. Ne snad proto, že by prostředí a společnost, ve které jsme vyrůstali byly krásné, vše bylo hezké jen právě dík tomu mládí. Někteří si pletou léta své mladosti s tehdejším režimem a jsou ochotni se dokrve hádat, že za vlády zločinců nám bylo dobře. Na našem tehdejším životě bylo tenkrát dobré jen to mládí, nic víc.

Co by mělo být dobrého třeba na dvouleté vojně, na povinných oslavách Prvního máje, nebo na tom, že dva stejní řidiči autobusů dostávali rozdílnou hodinovou mzdu jen proto, že jeden byl ve straně? Bylo snad dobré, že se každý musel klepat, zda se na školu nebo učení své volby pro svůj třídní původ dostane nebo ne?

Celý život jste dřeli a když dobře, tak se vám podařilo postavit rodiný domek, nebo družstevní byt. O tom, že byste z vašeho důchodu mohli žít část roku v teplých krajích, třeba ve Španělsku, nebo v Řecku a ještě přitom šetřit, o tom se vám může jen zdát. Popravdě řečeno, dík rozmáhajícím se socialistickým tendencím v Evropské unii a zavedením eura, se o tom může už jen zdát i vašim současníkům v Německu, Francii, Rakousku, kteří tam ještě před dobou ne tak dávnou část roku pobývali. Za vaše nízké důchody nemohou polistopadové vlády. To způsobili komunističtí zločinci za dobu svého jedenačtyřicetiletého panování.

Žije se vám v důchodu dobře, máte dost peněz? A nebo se jen klepete při pomyšlení na smrt vašeho partnera, která bude znamenat, kromě ztráty milovaného člověka, také ztrátu prostředků na vyžití. Celý život jste dřeli a museli držet pusu a krok. Když jste ji nedrželi, nemohly vaše děti studovat, nebo jste byli vyhozeni z práce. Jistě si vzpomínáte, kolik měla rodná strana prostředků, jak vás umravnit!

Pokud jste snad zapomněli, přináším zde, pro oživení paměti, pár obrázků. Boudy, jako ta zde zobrazená stály na všech pražských výpadovkách, aby policajti mohli všechny a všechno co se jim zlíbí kontrolovat.
Bild

Bouda, odkud policejní poskoci režimu provozovali své hobby, kontrolu a buzeraci nás všech, slouží dnes k jiné zábavě.

 Bild

Jen pár kilometrů za Prahou, směrem na Unhošť stojí tato strážní věž na pozemku, kde museli dřít trestanci, jejichž jediným proviněním bylo třeba mít statek, nebo malou živnost, o továrnách ani nemluvě.

Bild

Pokud se vám snad tento kostel s klášterem líbí, tak nejste sami. Líbil se i komunistickým zločincům v padesátých letech tak, že z něj udělali vězeňský lágr pro kulaky. Jejich rodinné příslušníky mezi tím vystěhovali do pohraničí, kde museli vegetovat v chalupách po Němcích, často bez vody a proudu. Zde zavírali třídní nepřátele bez ohledu na věk.

Bild

I lidé přes šedesát, „trestanci“, museli dřít na tomto, dnes tak krásném místě, s případným názvem Amerika.

 Bild

 A zde milí soudruzi, kteří si tak spokojeně žijete v naší zatím kapitalistické republice, máte směrníky kam se podívat na místa vašich dávných zločinů.

Volby se blíží a budeme se muset rozhodnout. Ale pro koho? ODS, TOP 09, Babiš, Okamura nebo Zemanovci? Nebo snad ČSSD, která se v dávných dobách po komunistickém puči
v roce 1948 už jednou dobrovolně spřáhla s komunisty?

Jsou tu ještě Svobodní, strana která vystupuje za naší samostatnost. Bohužel mají jen malou podporu. Chtějí pro nás všechny a náš stát svobodu, svobodu pohybu po světě, svobodu vzdělání, které je dnes vnucováno i lidem, kteří na to nestačí, svobodu podnikání a svobodu projevu.

Svobodní prosazují možnost svítit si čím chcem, mít svobodnou volbu jaké palivo nalít do svého auta, zda čistý benzin, nebo patoky denaturované metylesterem vyrobeným z řepky, na kterém se obohacuje pan soudruh Babiš. Strana svobodných chce, abychom neplatili podporu solárním a větrnným elektrárnám, pokud to neuznáme sami za vhodné. Kdo chce, ať platí. Chce ale vůbec někdo?

Musíme mít, tak jako v době před naším členstvím v EU, svobodu říkat si co chceme o rasových, náboženských a jiných záležitostech, o homosexualitě, o všem. Chceme mít svobodu nazývat špekáček špekáčkem a rum rumem, prostě svobodu se vším všudy. Strana svobodných chce pro každého možnost říkat si cokoliv a kdykoliv a nezodpovídat se z toho
v Bruselu, tak jako jsme se kdysi museli zodpovídat v Moskvě.

Pravděpodobnost, že se Svobodní dostanou do parlamentu není velká, přesto to ale riskuji a dám jim svůj hlas. Už proto, že za každý hlas dostává strana od státu volební příspěvek, který se jí bude hodit při dalších volbách. Nejsou to milionáři, jako Babiš a neslibují nemožné jako Okamura, Zeman a Lidovci, kteří už tolikrát zklamali. Svobodní nám dávají záruku, že se do parlamentu už nikdy nedostanou Zelení mužíci, včele s Bursíkem a dalšími výtečníky, kterým nejde o nic jiného, než o naše prachy.

Pak je tu ještě ale jedna možnost. Pokud vás v době vašeho mládí nestačili zmlátit a zavřít různí ti Grebeníčkové a jiní Gottwaldovi pohrobci, volte znovu komunisty, KSČM, Sámelovou, Filipa atd., aby stihli zpráskat alespoň vaše vnuky.

Reklamy

Syrie a Asad – několik pohledů

Časy se mění, k lepšímu. Když Sadám Husein před léty likvidoval kurdské vesnice bojovými plyny, nikdo ani nemrkl. Teprve když USA předpokládaly v Iráku jaderné zbraně, světová veřejnost se rozhořčila. Saddám Husajn nedisponoval zbraněmi hromadného ničení. Přesto bylo obsazení Iráku a následná likvidace Sadáma Huseina záslužný čin. Co by si bývala Evropa ušetřila, kdyby někdo v době před WW2 zatočil s Hitlerem tak, jako G.W. Bush se Sadámem?

Dnes stačí jen chemické zbraně aby diktátor Asad byl dříve nebo později zlikvidován. Kdosi napsal: „Barack Obama jednoduše nemá prostoduchou kuráž svého předchůdce George W. Bushe“. Po zkušenostech s Irákem a Afghánistánem, se člověk musí divit, že má na vojenský zákrok byť jen malé pomyšlení.

Řešení musí být politické, po dvou letech vraždění si obě strany musí přijít na své“ – píše jeden význačný český komentátor. Na jaké své, jak to má vypadat? Snad vendetta pod dozorem OSN? Oko za oko, zub za zub. Alawité se čtyřicet let významnou měrou podílejí na vládě v Syrii. Čas uzrál, teď chtějí ke korytu ti ostatní. Pravděpiodobnost, že si při tom nechají radit od OSN a dalších, je mizivá.


Syrský diktátor Bašar Asad přišel ke své prezidentské funci jako slepý k houslím. Když jeho starší bratr zahynul při automobilové nehodě, vnutil mu úřad jeho otec, diktátor Hafiz Asad.  Klan Asadů patří v Sýrii k menšinové církvi alawitů. Nezaměňovat s alewity, ti zas jsou pro změnu v Turecku. Je to jako mezi křesťany – máme katolíky, protestanty, pravoslavné a ortodoxní a k tomu ještě požehnaně dalších odnoží. S mohamedány si tedy nemáme so vyčítat.

Hafiz Asad, otec, byl původně důstojník letectva. K prezidentství přišel, jak na Blízkém východě zvykem, pučem. V úřadě vydržel dlouho a zemřel, na tamnější poměry zcela nestandartně, sešlostí věkem. Následník Bašar prý zpočátku nebyl funkcí příliš nadšen, ale jak je vidět, s vládnutím se sžil. Dnes Klanu Asad, v čele s Bašarem nezbývá, než se držet moci zuby nehty. Fakt, že Asad vystudoval v Anglii oční lékařství naznačuje, že jistou inteligenci má a tedy jeho útok proti svým odpůrcům pomocí jedovatého plynu nedává právě moc logiky.

V kraji mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem politici, zvláště když patří k menšinové části obyvatelstva, neodstupují. Bývají odstoupeni a v nejlepším případě odsunuti do exilu, v horším, zamordováni. To je takové Arabsko- islámské hobby. V případě Asadů nelze jakoukoliv milost očekávat. Do dnešního dne vládli Sýrii pomocí nejrůznějších tajných služeb a ty se s poddanými mnoho nepáraly.

Alawitů je v Sýrii jen několika procentní menšina, ale přesto měli od sedmdesátých let v rukou mnoho významný státních funkcí. Všichni vědí, že ztroskotá-li Asad, půjdou ke dnu s ním. Asad a jeho klika mají navíc smůlu v tom, že jejich náboženský směr se přiklání spíše k šíjitskému směru islámu a tudíž se příliš nesnáší se sunity. K jejich smůle je v oblasti jen sunitská Saudská Arábie, která je schopna nějaké exulanty přijmout. V minulosti brala tato země na milost nejednoho diktátora. Přístřeší tam nalezl ugandský arcivrah a lidojed Idi Amin Dada a mnoho dalších afrických diktátorů. Pro Asadovy alawity ale tudy cesta nevede.

Asadovi spojenci, Íránci a Rusové mají v Sýrii své zájmy. Rusům jde o námořní základnu v přístavu Tartus, Íránci nechtějí ztratit svůj vliv na, ze Sýrie řízené, vojenské jednotky Hisboláhu v Libanonu, které jsou v blízkosti hranic s Izraelem a škodí mu kde se jen dá.

O co jde USA a jejich evropským spojencům? Myslím, že staré známé pořekadlo, že přítel mého nepřítele (Íránu) je i mým nepřítelem už tolik netáhne. Zkušenosti z Afghánistánu, kde USA podporovaly svého času Taliban (proti Sovětskému svazu), jsou víc než trpké. Kromě toho chce Asada ztrestat i Francie, proč zrovna ta? Rozhodně se nedá se říct, že by jinak nadšení evropanů pro intervenci v Syrii bylo bezmezné.

Deutsch-Türkische Nachrichten (Německo-Turecké správy) tvrdí, že je ve hře, jako už často, ropa a zemní plyn. Tento server mluví o „ubohé“ Syrie, která obětí ropných magnátů a USA. Jedná se o plynové potrubí, plánované z jordánské Aqaby do tureckého města Kalas (nějak není na Google-Maps k nalezení).

Katar a Saudská Arábie prý chtějí tímto potrubím zásobovat Evropu a tak konkurovat ruskému Gazpromu, na němž jsme v Evropě závislí (jediné skutečně nevyvratitelné tvrzení). Tomu se ale brání Rusové a zůstane-li u moci Asad, nic se stavět nebude. Pokud by se měl plyn dopravovat z Perského zálivu do Aqaby loděmi, pak Jordánskem a Syrií potrubím do Turecka a tam byl znovu přepouštěn do lodí (kde vlastně), nezdá se, že by to bylo vůči Gazpromu s jeho potrubím, vedeným pouze Baltickým mořem, přímo k odběratelům, konkurence schopné.

Zlotřilý šéf saudskoarabské tajné služby princ Bandar bin Sultan údajně jednal na Krymu s prezidentem Putinem a nabízel mu členství v organizaci OPEC, výměnou za odstranění Asada. Putin odmítl. Saudové nabízejí i další výhody. Slibují zasadit se za bezpečnost ruské námořní základny Tartus a hladký průběh olympiády v Soči, nerušený čečenskými teroristy. Zvlášť poslední je úsměvné. Jako by Rusům nebylo jedno, zda při olympiádě přijde pár sportovců nebo diváků o život.

Katar a Saudská Arabie podporují syrské povstalce a princ Bandar měl zaplatit a zorganizovat plynový útok, který má sloužit jako záminka k odstranění Asada. Jen není jasné, proč právě USA a prezidentu Obamovi by mělo blaho a energetická nezávislost Evropy ležet tolik na srdci. USA z Blízkého východu dovážejí zanedbatelná množství a na jejich dopravu nemůže mít Syrie ten nejmenší vliv.

Saudská Arabie je na Blízkém východě jediným spolehlivým partnerem Západu a Američanů. Gazprom a autokrat Putin jsou ve výhodě. V centru moci, v Berlíně, mají svého špiona, Gerhardta Schrödera. Bylo to ještě za doby jeho panování v Německu, kdy vykřikoval, že on se za Putina kdykoliv zaručí, že je to „lupenreiner Demokrat“. Nevím jaký je pro tento gemologický výraz adekvátní výraz český (Google překladač říká, že „bezvadný demokrat“, ale to se mi nějak nezdá). Jde o kámen, diamant bez nejmenších závad, prasklinek, možná křišťálově čistý. Po skončení své kariéry v Německu se dal Schröder do služeb svému bezvadnému, křišťálově čistému demokratu Putinovi a Gazpromu v Rusku. Jsem zvědav, kam odejde paní Merkel.

Závěr: osobně se domnívám, že Německo-Tureckým správám je nutno věřit asi tak, jako ČTK.

J. Plzák

Zelení se předvádějí.

Naštěstí tentokrát ne naši, ale jejich němečtí kolegové. 22. září, v neděli, ne roztaženo na dva dny jako u nás, budou v Německu volby do Bundestagu, do Německého spolkového sněmu. Strany mezi sebou již dlouho před volbami vybrali své kandidáty na funkci kancléře a kandidáta vítězné strany pak prezident pověří sestavením vlády. Ani v nejhlubším alkoholickém snu by ho nenapadlo pověřit někoho jiného. Právě tak nepřipadá v úvahu scestná myšlenka pověřit někoho sestavením úřednické nebo odbornické vlády. Lidé si zvolili své zástupce a pokud se tito nemohou dohodnout na způsobu vládnutí, pak musí přijít volby nové a ne jak radí komentátor Ivan Hofmann: „nechte ho, Zemana, trošku experimentovat“.

Situace v Německu příliš jasná není. Křesťanští demokraté, CDU/CSU, jednoznačně ve voličské přízni vedou. S jejich koaličním partnerem, Svobodnými demokraty FDP, už to tak jasné není, jejich volební preference nemusí dosáhnout 5% a to by znamenalo konec vlády. Němečtí socialisté SPD, jsou sice druzí v přízni německých voličů, ale téměř již dostiženi stranou Zelených. Může se ale stát, že mandáty SPD a Zelených nebudou na vytvoření většinového vládního bloku stačit a na řadu by pak přišli pohrobkové DDRáckých komunistů, Leváci Die Linke. Jak zelení, tak socialisté sice tvrdí, že s Leváky nikdy, ale patrně se jedná jen o předvolební výkřiky a po volbách, bude-li zapotřebí, budou nástupci SED, Ulbrichta a Honeckera vzati na milost.

Strany levého bloku si nepočínají právě chytře. Socialisté vyhrožují zvýšením daní a ujištují, že více zdaněni budou jen ti bohatší. Německá obdoba našeho pana prezidenta, kandidát na funkci kancléře Peer Steinbrück, nevynechá jedinou příležitost šlápnout do trusu. Kapitalistům, bankám a bohatým vůbec slibuje zvýšení daní a kontrolu všeho. Závistivci se radují a tleskají mu. Po volbách bude ale všechno jinak. V Německu jako u nás zvýšení daní postihne vždycky všechny.

Ještě sympatičtěji si počínají Zelení a protože od nich naši Zelení, počínaje Patočkou, Bursíkem a dalšími, každý nesmysl přebírají, nebude tedy na škodu věnovat jejich světaspasitelným úmyslům více pozornosti. U německých Zelených se prosadila arogantní mentalita zákazů. “ Víme co je pro vás dobré. A protože to víme, tak vám to po volbách předepíšem“. Od roku 1983, kdy poprve zasedli Zelení v Bundestagu, už řada dobře míněných rad, příkazů a zákazů rozrostla v soubor, v němž se sotva kdo vyzná. Abychom věděli co nás čeká a nemine v případě, že by se snad naši Zelení dostali do parlamentu a někdo je k získání většiny potřeboval, uvádím zde krátký a zdaleka neúplný výčet zelených požadavků a návrhů, z nichž některé jsou, jak svého času pravil Orwell, tak pitomé, že jim věří jen intelektuálové.

Zelená Katrin Göring-Eckardt, vicepresidentka Spolkového sněmu a hlavní kandidátka strany, se v posledních dnech vyznamenala. V případě, že se Zelení dostanou po volbách do vlády, bude usilovat o zavedení Veggie-day, jednoho dne v týdnu, kdy veřejné kantiny budou muset podávat pouze vegetariánská jídla. Nejde prý jen o zdravou výživu, ale také o snížení počtu vražděných ubohých zvířátek, která přicházejí na německý stůl. Pan Lindemann, politik strany Svobodných demokratů FDP, srovnal tento návrh s plakátem z doby vlády Národních socialistů, nacistů, kde tito požadovali, aby lid jedl více celozrnného chleba. Zelení se rozzuřili a pan Lindemann se omluvil. Každý, kdo v Německu připomene dobu nacismu, je okamžitě přeřván.

Že Zelení bojují proti oteplování není nic nového. Méně známé je, co všechno má k vítězství tohoto boje přispívat:
Poplatek za igelitové tašky ve výši 30 centů, přibližně Kč 8,–.
Další zvýšení ekologického poplatku za letenky.
Odvod za obaly čehokoliv.
Další omezování rychlosti. Kterákoliv obec má mít právo omezit na svém území obligátních 50 km/hod. na 30 km/hod.
Protože Zelení jsou na auta odborníci, snaží se limitovat spolu s Evropskou komisí i maximální spotřebu. Ideálem má být 1 litrové auto.
Topit se v budoucnu bude muset výhradně obnovitelnými energiemi.
Další příkazy, zákazy a závazná doporučení, všechna samozřejmě v zájmu nás všech, přibývají denně.

Minimální hodinová mzda musí v roce 2014 stoupnout na 8,50 euro (Kč 221,–) a platit pro všechny. Diskriminovat cizince, ženy, homosexuály, černé, žluté, zvířata i floru je zakázáno
a bude se trestat. Jen tak dospěje lidstvo do trvale udržitelného stavu.

V dávných sedmdesátých letech minulého století se Club of Rome, Římský klub, dopustil chyby. Vydal spisek Meze růstu, kde předpověděl na léta 1990 až 2000 totální kolaps. Nedostatek potravy, totálně znečištěné ovzduší, vymírání lidstva a ještě mnoho dalších apokaliptických událostí, to všechno nás mělo postihnout. Nic z předpovídaného se nestalo. Od té doby už se proroci nepletou, předvídají co bude za 80 let. Prostě předpovídat je těžké, zejména budoucnost.

Čeští zelení spasitelé podezřele mlčí. Bylo by chybou myslet si, že svůj boj o ekologická koryta, z ničeho jiného nežijí, vzdali. Pokud by se dostali do parlamentu a byli pro někoho jako opatřovaleté většiny hlasů užiteční, vyrukují se svými požadavky, tak, jak už to jednou dělali.

Koho tedy určitě v příštích volbách nevolit, by mohlo být každému jasné.

O co jde především?

Vady automobilu se reklamují u toho, kdo auto zákazníkovi prodal. Ten jediný je zodpovědný za celé auto a zákazník není povinnen obíhat tisíc dodavatelů značky kolem dokola naší Zeměkoule. Nikdo nereklamuje vadný starter u firmy Bosch, reflektory v Novém Jičíně a brzdové kotouče kdesi v Malaysii u firmy TWR.

Totéž samozřejmě platí pro nás občany v případě prezidentské amnestie. Není ani v nejmenším rozhodující, kdo ke konečnému výtvoru přidal svou omáčku, ať už to byli pánové Jakl, Hasenkopf, Hájek nebo nějací jiní. Za amnestii vyhlášenou na Nový rok odpovídá výhradně, nyní už bývalý, pan prezident Klaus. Pátrání po spolutvůrcích je naprosto zbytečné a dalo by se přirovnat k disputacím kolik že se vejde ďáblů na špičku jehly, či zda bylo napřed vejce nebo slepice. Názorně to ukazuje, jaké mají naše média starosti. To v tom lepším případě.

V horším se lze domnívat, že naši hlídací psi demokracie nehlídají, ale zastírají. Snaží se odvést pozornost od faktu, že není přijatelné řešit jakýkoliv trestní případ 8 let. Za osm let poslala NASA člověka na Měsíc. V naší zemi nejsou schopny stovky a tisíce vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců rozhodnout, a už vůbec ne správně, kdo a kdy ukradl takové drobnosti jako doly v Krušnohoří, nebo ocelárny na Kladně či Ostravsku. Krátce po vyhlášení amnestie probleskla kdesi na internetu nebo v novinách krátká noticka o tom, že vláda ustanovila komisi, která by měla bádat, kterak procesy v našem soudnictví urychlit.
O to jde především.

EU se zachraňuje

Německý publicista, dříve jeden z největších bossů celosvětového koncernu IBM, Hans-Olaf Henkel, napsal hezkou knihu „Die Abwracker„, česky by se dalo říci Šroťáci. Jde o politiky a jiné veřejně činné lidi (nevládní organizace) kteří z pocitu vlastní dobroty, důležitosti a často i hladovosti, páchají dobro. Autor vypráví o evropských aktérech finanční kritze 2007 až 2009, kdy američtí makléři zaplavili trh bezcennými cennými papíry, na které se tito lidé vrhli jak smyslu zbavení. Kdo jen nesměle naznačil, že nechápe smysl těchto finančních produktů, byl bez milosti označen za blbečka. Heslo dne bylo kupovat, kupovat, kupovat. V Německu utrpěly touto nákupní horečkou především banky a fondy vlastněné státem, což je přibližně polovina všech finančních institutů země. Opět jednou prokázali Ami, jako správní obchodníci s čímkoliv, že jsou vůči staré Evropě o krok vpředu.

Šroťáci, Abwracker, vyvrakovávají národní hospodářství jednotlivých států, obzvláště těch platících eurem. Pan Henkel rozlišuje mezi dobrými lidmi, kteří vám v případě nouze nezištně pomohou a dobráky, kteří pro vás páchají dobro – za vaše prachy. Jako příklad jednoho takového dobráka uvádí bývalého prezidenta USA Jimmy Cartera, který, jako první, nehledě k F. D. Roseveltovi, poručil americkým bankám dávat hypotéky i takovým zájemcům, u nichž nebylo jasné, že je kdy budou moci splatit. To se zdánlivě odbývalo na účet bank, na konci ale platil daňový poplatník.

V současné době je Evropa dobráky přímo přelidněna, hlavně Brusel. Jedna záchranná schůze stíhá druhou, dnes zachraňujem euro na Kypru, zítra v Itálii, pozítří ve Slovinsku. V jednom si jsou tito lidé zajedno. Všechny finanční potíže způsobili bankéři. Proto je nutno aby kontrolu rozpočtů jednotlivých států platících eurem převzali politici EU. Odkud berou tito dobráci k tomu potřebé znalosti a čím převyšujíto bankéře a finnančníky, to neříkají.

Kypr, EU a co dál?

Konečně se definitivně dohodli (to ale neznamená, že zítra nemůže být všechno jinak). Řecký prezident Anastasiadis byl přiletěn z Kypru do Bruselu a zcela dobrovolně se dohodl s „Troikou„, což jsou zástupci EU, ECB a MMF: Kdo má v kyperských bankách více než 100000 eur, bude odřen a středomořské finanční centrum bude zlikvidováno. Vše se samozřejmě děje v zájmu a pro blaho kyperského lidu.

Nedávno zvolený kyperský prezident si v Bruselu musel připadat jako 1939 Hácha v Berlíně u Hitlera. Krátce před tím se k záležitosti záchrany Kypru vyjádřil i tamnější patriarcha kyperské ortodoxní církve, arcibiskup Chrysostomos II.: „Vystupte z eura, to stejně padne! Nebude to hned zítra, ale při těch geniích kteří vládnou v Bruselu, to dlouho trvat nebude.“

 Euro mělo spojovat národy. Unijní sociální inženýři věřili, že stačí někoho, i když ne právě spořivého, vzít do spolku a on už se přizpůsobí těm lepším. Byl to samozřejmě nonsens a všichni využili lákavé příležitosti. Za laciný úrok si začli půjčovat přes míru. Nevím zda už teď není, ale když ne, tak rozhodně brzy, bude v eurozóně většina států neúnosně zadlužena.

Tolik obecná, všem známá skutečnost. Proč o tom píši? EU nám totiž právě předvádí, jak lze s malými zacvičit. Vzdor uzákoněné ochraně úspor do výše 100000 eur všech občanů unie, rozhodl Brusel a teď tedy opět odvolal, znárodnit 6,9 %  úspor těmto malým kyperským střádalů. Proč ale právě Kypřané? Žijí snad na Kypru jiní lidé než v Řecku, Irsku, Španělsku atd.? Řada zadlužených je dlouhá a stále se prodlužuje. Na rozdíl od kyperských nelze ale oškubat střádaly francouzské nebo španělské.

Můžem si stokrát říkat, že se nás to netýká. Euro přece, dík kromě jíným, tak i bývalému prezidentu nemáme. Co není může být. Pan prezident Zeman je sice menší eurohujer než jeho jasnost Schw. a za tu rozhoduje tak jako tak Kalousek, který když se mu to bude hodit prodá i vlastní matku – a nedodá ji, ale i on tvrdí, že Unii potřebujem. K tomu v povzdálí jíž čekají Sobotka a jeho parta. Nebezpečí, že tito lidé, navzdory zdravému rozumu, do eurozóny vstoupí, tady je. A pak je zde známé, že s jídlem roste chuť. Dnes jsme zametli s Kypren, zítra, pro dobro planety, s Čechy, až si vzpomenou dostavět Temelín.

Spojování, sbratření, se nekoná. Od Itálie, přes Řecko až na Kypr a i jinde, všude visí obrazy šaramantní Merkelové se slušivým hitlerovským knírkem. Obnovitelné energie, úsporné žárovky, energetické štítky, to jsou všechno fakta, která přispívají ke vzájemnému porozumění mezi národy EU – všichni už chápou, že jde především o německé ekonomické zájmy. Jistě, existuje mnoho nezasvěcených, kteří se domnívají, že když vznikly Spojené státy Americké, že může vzniknout Spojená Evropa. Omyl, nemůže! Do severní Ameriky se vystěhovávali lidé, kterým se vedlo v Evropě a jinde mizerně, nechtěli dál trpět pod svou vrchností a rozhodli se jít za lepším. To není případ Evropanů. Všichni žijem, kde žijem a jsme více či méně se svými vlastmi spokojeni. Proč bychom se tedy měli spojovat s lidmi kteří žijí jinak, někteří lépe, ti nebudou chtít nás a někteří hůře a ty zas nebudem chtít my. Solidarita je ošidná. Ekonomická spolupráce ano, s tím ostatním hezky pamálu.

V závěru ještě pár zajímavostí:

ECB při jednáních s Kyprem nezastupoval její šéf Draghi, ale druholigový německý politik Rasmussen, který se v nechvalně známé aféře US dlužních úpisů vyznamenal jako jeden z nějvětší německých nákupčích těchto jedovatých papírů. Na nějaký Kypr přeci stačí jen pohůnek.

Ruský Medvěděv se o politických hrátkách EU vyjádřil, že „Brusel se chová jako slon v porceláně.“ Na Kypru má peníze uloženy i Rusko. Co se bude dít, když v odvetu za zabavení těchto peněz si Rusové vymyslí něco podobného?

Pamětníci měnové reformy z roku 1953 se hlásí ke slovu. I tenkrát komunisté tvrdili, že reforma nebude. Zločinci se napřed napakovali, vyměnili své peníze ve vhodném kurzu a pak reformu zavedli. Jsou už euro funkcionáři zajištěni?

Hans-Werner Sinn, ředitel mnichovského výzkumného institutu ifo (Information und Forschung), think-tanku, který v Německu patří k těm nejvýznamnějším, prohlašuje: „Katastrofa už je dávno tady, jen mnozí ji stále ještě nechtějí vidět.“

Kacířská myšlenka: Zajímavé by bylo, kdyby teď turecká část Kypru zřídila daňový ráj s pomocí svého a arabského kapitálu.